Pět situací, kdy je vhodné vyhledat SVP (2. díl)

  1. Vaše dítě se sebepoškozuje nebo se opakovaně pokusilo o sebevraždu (řezání se do rukou, stehen aj.)
  2. Vaše dítě utíká z domova, toulá se venku, navštěvuje nevhodnou partu (toulání se po parcích a po městě)
  3. Vaše dítě vykazuje problémy s učením, snaží se, ale stejně není schopné dosáhnout uspokojivých výsledků
  4. Pociťujete, že komunikace s vaším dítětem není na dostatečné úrovni, odcizili jste se vzájemně a máte potíže k sobě nalézt cestu
  5. Vlivem potíží s dítětem procházíte partnerskou krizí (popř. manželskou), v domácnosti je dusno

Potýkáte se s obdobnými potížemi? Neváhejte nás kontaktovat a konzultujte s námi svůj problém. Včasná intervence minimalizuje riziko rozvoje dalších potíží.

Pět situací, kdy je vhodné vyhledat SVP (1. díl)

  1. Vaše dítě je obětí nebo iniciátorem šikany, potýká se s agresivitou vůči okolí nebo vůči své osobě
  2. Vaše dítě má potíže se školním prospěchem, dochází k nepochopitelnému zhoršování, nosí ze školy poznámky, propadá
  3. Vaše dítě experimentuje s různými typy omamných a psychotropních látek, občas přichází domu podnapilé, zneužívá tabákové výrobky
  4. Vaše dítě nerespektuje autority (rodiče, učitele aj.), je vzdorovité, hádavé, nedbá vašich pokynů
  5. Vaše dítě chodí za školu, chová se podivně, je nepřístupné, máte pocit, jakoby něco tajilo

Zaznamenali jste u svého potomka nebo u svěřené osoby některé výše uvedené příznaky? Neváhejte nás kontaktovat a konzultujte s námi svůj problém. Včasná intervence minimalizuje riziko rozvoje dalších potíží.

24. března 2015 proběhne porada SVP

Středisko výchovné péče pořádá 24. března 2015 uzavřenou celodenní poradu pro své pracovníky. Máte-li jakýkoliv dotaz nebo námět na téma, které by mělo být našimi zaměstnanci projednáno, neváhejte nás kontaktovat. O veřejných výstupech z porady vás budeme informovat.

Průběžná statistika SVP (Prosinec 2014 – Březen 2015)

Rozhodli jsme se pravidelně publikovat průběžné statistiky z provozu střediska výchovné péče. Konkrétní čísla vám mohou pomoci vytvořit si přehled o tom, jakým způsobem naše zařízení funguje a jaká je jeho reálná vytíženost.

V období od prosince 2014 do současnosti jsme:

  • Přijali 24 klientů do ambulantního oddělení
  • Přijali 4 klienty do stacionárního oddělení
  • Provedli 18 psychologických a speciálně-pedagogických vyšetření
  • Provedli přes 50 terapeutických sezení s klienty
  • Provedli přes 50 pohovorů s dětmi na základních školách
  • Realizovali 9 preventivních programů pro základní školy

První kvartál roku 2015 (ještě neukončený) se nesl zejména v duchu terénních činností, nejčastěji formou přednášek a preventivních programů. Dá se to přisuzovat snaze škol vylepšit naladění tříd do druhého pololetí. Zároveň to také poukazuje na fakt, že problematika školní kázně a atmosféry ve školách, často i na prvních stupních základních škol, je aktuální a zjevně se zhoršující, nicméně časná intervence může tyto problémy téměř vždy efektivně snižovat na přijatelnou úroveň.

Co se týká provozu ambulantního a stacionárního oddělení, jejich vytíženost se den ode dne zvyšuje, přesto se však organizačně snažíme o zajištění absolutní dostupnosti a co nejkratších čekacích dob.

Třetí stacionární běh pro rok 2015 bude spuštěn 1. dubna 2015. Bude koncipován jako koedukovaná uzavřená skupina. Jeho trvání bude jeden kalendářní měsíc. Máte-li zájem o zařazení svého dítěte do tohoto programu, neváhejte nás co nejdříve kontaktovat.

Ředitel PhDr. Sáva Arabadžiev v rozhovoru pro Reflex

Jsou tomu již skoro tři roky, co byl ředitel našeho zařízení, PhDr. Sáva Arabadžiev, pozván k rozhovoru s Adélou Knapovou z magazínu Reflex. Dovolím si alespoň touto cestou zavzpomínat na tyto rozhovory a odkázat vás k jejich shlédnutí.

V současné době je v České republice 80 výchovných ústavů. Nestačí to. Ministerstvo školství má v plánu jich přibližně třetinu zrušit, přestože stoupá počet dětí, jež mají problémy se zákonem. Přestože současně klesá věk malých kriminálníků a násilí a šikana se už dávno nevyhýbají ani mateřským školkám.

Ať už je rozsah nebo téma rozhovorů jakkoliv omezený možnostmi magazínu, obrovský přínos v tomto směru byl ten, že se nebál otevřeně hovořit o problému vzrůstající agresivity mezi mládeží. O problému, který stále není dostatečně řešen, a který i nadále vzrůstá.

Ředitel Sáva Arabadžiev za svých pětadvacet let praxe už zažil mnohé. Takže ví, že problémových dětí přibývá třeba úměrně i s tím, jak rodiče svůj čas věnovaný dětem nahrazují penězi a dárky.

Rozhodně tedy všem doporučuji přečíst si níže uvedené články z produkce magazínu Reflex a zamyslet se, jak moc se uvedený problém dotýká každého z nás.

Za úvodní fotografii děkujeme společnosti CZECH NEWS CENTER a.s. (Beseda s Adélou Knapovou; Foto:  Jan Šibík. Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/komentare/46878/uz-te-doma-nechceme-spratku.html)

Nebát se a pomáhat!

Možná jsem motto prvního československého prezidenta trochu pomotal, nicméně takto více vyjadřuje to, jakým způsobem pracujeme. Věřím, že mi to bude odpuštěno.

Zasvětit byť jen část svého života pomoci druhým je krok, který člověka změní. Bez výjimky. Ono totiž pomoc druhým není ani tak prací, jako posláním.

Když jsme zřizovali středisko výchovné péče, nevěděli jsme do čeho přesně jdeme. Měli jsme četné teoretické znalosti, praktické zkušenosti s prací s poruchami chování, dokonce jsme měli i přehled o tom, jak fungují jiná střediska. Ale stále u nás přetrvával dojem, že bychom chtěli nabídnout ještě něco trochu jiného, než je v Čechách běžně nabízeno.

Jak zmiňuji i v úvodním článku, přeci jen jsme se nakonec vydali jinou cestou. Naším cílem bylo vytvořit organizaci, která je zaštítěna autoritou MŠMT, která postupuje v souladu se všemi platnými zákony a normami, ale která přináší do oblasti primární prevence trochu čerstvého vzduchu.

Nechtěli jsme být tuctovým školským poradenským pracovištěm. Od tohoto tu jsou přeci jen zařízení jiná. Chtěli jsme být moderním, progresivním terapeutickým centrem. A toho se nám nakonec podařilo dosáhnout.

Již po několika měsících zkušebního provozu k nám pravidelně dochází desítky klientů, z nichž velká část již většinu svých problémů vyřešila. A cíleně užívám pojem vyřešila. My jsme si nechtěli převzít roli „spasitele“, nýbrž roli odborného rádce, kouče, který provází klienty a jejich rodiny v náročném období života a cílenou terapeutickou prací je směřuje k lepšímu životu. A to se nám, díkybohu, zatím daří.

Pokračování textu Nebát se a pomáhat!

Značka „PŠOV“ – Zaměstnanecký blog

V České republice jsou desítky různých výchovných ústavů, desítky středisek výchovné péče a asi pět výchovně léčebných programů, včetně toho našeho. Jenže kolik z těchto zařízení poskytuje všechny zmíněné služby v jednom areálu?

Jsme školské zařízení. Rozhodli jsme se však dělat věci trochu jinak. Věříme totiž, že zkostnatělý byrokratický systém českého školství není dostatečně rozvinutý, aby mohl být pro veřejnost skutečným přínosem. Nechceme se však vést ani na vlně populistických trendů, máme vlastní filosofii práce. Zastáváme zejména tradiční přístupy – realizujeme je ale v duchu jednadvacátého století.

Vytvořili jsme proto mediální značku. Značku, která prezentuje jak obec, ve které sídlíme, tak i samotné zařízení. Značka „PŠOV“ se stává skutečným symbolem pro „ostrov naděje“ v současné společnosti, kterým se naše zařízení v posledních letech bezpochyby stalo. A nestojí za tím hrstka anonymních pracujících osob bez zájmu, ale skupina lidí, kteří zde realizují své sny, ambice a touhu pomáhat druhým. Skupina skutečných odborníků, specialistů z různých oblastí humanitních studií, skupina přátel pozitivně měnící život stovkám a tisícům klientů, kteří se do našeho zařízení dostávají.

Potřeba spojující celý náš team pak vyústila v další logický krok, jak se přiblížit těm, kteří s naší prací sympatizují, nebo těm, kteří naši pomoc potřebují. Rozhodli jsme se vytvořit zaměstnanecký blog. Velkou část úsilí věnujeme tomu, aby naše webové stránky byly přístupné, přehledné a přívětivé. Již před časem jsme expandovali i do sociálních sítí. To nám však nestačilo. Tento blog by se měl stát místem, kde ze stínu instituce vychází skutečné portréty a příběhy lidí, kteří za ní stojí.

Dovolte mi, abych vám srdečně poděkoval za to, že jste si udělali čas přečíst si první článek na našem blogu a pevně věřím, že váš zájem o nás s tím přinejmenším neskončí. Vězte, že uděláme vše pro to, aby veškerý zde v budoucnu publikovaný obsah byl pro vás nejen přínosem profesním, ale i osobním. Zároveň by mi bylo ctí zmínit, že názory vás čtenářů jsou pro nás motivací i kompasem, jenž nám ukazuje směr, kterým se nadále ubírat. V angličtině je pro to krásné spojení – „On Demand“ neboli „Na přání“. Nebojte se nám tedy v komentářích sdělit, co byste tu rádi viděli. Pokusíme se to splnit.